Život je boj, když chci utéct z reality napíšu povídku,

když se do ní vrátím utíkám znovu,

ale ještě jsem nepřišla na to zda-li to má cenu...

Červen 2011

ZAKÁZANÁ LÁSKAIII

30. června 2011 v 13:32 | Neko-Kochmira |  POVÍDKY
když jsme se loučili s Izumi zeptal jsem se "kde bydlíš..."
"půl hodiny metrem a potom tři bloy pěšky....a vy...?.."
"my...??....my bydlíme ve stejné vesničce hodinu vlakem od tud..." odpověděli jsme dvojhlasně a pak se všichni tři začali smát
sedíme ve vlaku držíme se za ruce když si tu knám (na protější sedadlo) sedne takovej namakanej debil s dvěma kumpány
chvíli je v klidu pak se podívá nanaše spojené ruce podívá se mi do očí pak si stoupne a nakloní se ke mě
....
....
chce měpolíbit...
....
....
už byl skoro u mých rtů když tu vystřelila Naovi ruka a dal mu takovou facku že si sedl
pak se na mě podíval a před jejich zraky mě políbil snažil jsem se ho nejprve odtrhnout,
ale po chvíli jsem to vzdal a polibky oplácel
....
....
zjistil jsem totiž že nemám šanci ho už zastavit
....
....
ten namakanec a jehokumpáni na nás jen zírali jako by stratily jazyky
ja si ten pocit že jsme nad nimi vyhráli užíval a taky jsem si užíval Naovy polibky
když jsme přišli před Nauv dům ruku ruce tak jsme potkali Naova bratrance Akiho
ten na nás chvíli koukal a pak řekl "cože vy...spolu...něco máte??..."
díval se mírně odtažitě ale jinak celkem normálně a v pohodě
"i tak se to dá říct" řekl Nao podíval jsem se na nněj a usmál se
šli jsme do domu uviděli jsme Naovy rodiče ti se na nás podívali pak se usmáli nic neřekli
....
....
přál bych si aby to táta taky přijal ale on je holt tvrdohlavý...
....
....
šli jsme do Naova pokoje sedl jsem si na postel Nao se na mě podíval přišel ke mě a zase mě políbil
v tu chvíli jsem mu dal ruku na hrudník v gestu ať toho nechá, ale on si to vyložil jinak
v líbán ínepřestal, ale změnilo se z něžného na vášnié a plné...jak bych to řekl....chtíče
začal mě svlíkat..já se bránil, protože sme spolu ani nezačali chdit....ale bylo mi to k ničemu on nepřestával...
"ne...ne...nech toho...prosím" zakřičel jsem mu zoufale do ucha
"máš krásný hlas" podíval se mi do očí... pokračoval by kdyby tam nevtrhl jeho táta...
"co to tu vyvádíte" podíval se na nás, když mu došlo že jsme oba polonazí
a Nao nade mnou klečí řekl "Nao prosím vstaň a pojď se mnou na chodbu musím si s tebou mluvit..."
"tak mi to řekni tady...Yoki to přece může taky slyšet..."
"chci s tebou mluvit o samotě....hned..to znamená že se zvedneš a půjdeš na chodbu..."
....
....
bylo vidět i slyšet že je na svého syna rozzlobený...
....
....
otráveně se zvedl, předtím než se podíval na otce šibalsky na mě mrkl, pak odešel a zavřel za sebou dveře
sedl jsem si vedle dveří a poslouchal...o čem budou mluvit...
....
....
vím že se to namá, ale já to stejně dělám...
....
....
"co jste tam dělali můžeš mi to nějak vysvětlit?!?"
"užívali jsme si jako ty s mámou..." odpověděl mu jedovatě a výsměšně
....
....
on to totiž není tak uplně Naův otec, je to jeho otčím...jeho pravý otec mu zemřel před dvěma lety na rakovinu
....
....
"ale když si užívám s tvojí mámou, tak si užíváme oba, ona u toho neječí...|nech toho prosím|..."
řekl mu to stejně jedovatě jako předchvílí on jemu
"co jsi mu tam prováděl, že tak ječel..."
"nic, jen je nezkušený"
"mám se zeptat Yokiho..." v podstatě mu pohrozil nebo to tak alespoň vyznělo
"naznačil mi že chce víc, pak začal vyvádět, měl ale blažený výraz, tak jsem pokračoval,
asi byl jen tak nadšený že to nevydržel"
....
....
lhal..částečně, protože svůj výraz nevidím...
....
....
"opravdu...?!?"
"jo a hodlali jsme pokračovat, ale tady někdo nás vyrušil a navíc, ty máš co já vím zákaz lest mi do věcí a pokoje ne?!?"
"Nebuď drzdej"
"No co mi uděláš... nic, protože nesmíš..." řekl naprosto výsměšným tónem.
Poté otevřel dveře, vešel do pokoje a práskl jimi za sebou
"Copak... proč tu tak smutně sedíš... chtěl bys být se mnou..."
Řekl a klekl si vedle mě, podíval se mi do očí a usmál se
Podíval jsem se na něj "Proniň nechtěl jsem ti způsobit problémy..."
"Nic se nestalo... Jenom nekřič tak nahlas" řekl s úsměvem a políbil mě
Potřeboval se nadechnout tak mě nachvíli pustil, já využil situace a dal si ruku před obličej, potichu jsem zašeptal
"Prosím přestaň"
"Proč mám přestat, tobě se to nelíbí...?"
"O to nejde, ale..."
"No tak vidíš" řekl dřív než jsem mu stihl pořádně odpovědět a znovu mě začal líbat...
Už to byl zase on, byl něžný, tak něžný, že jsem si ani nevšiml že jsem nahý...
....
....
Noc jsme prožívali spolu ztracení ve vášni, lásce, pokušení a ...
....
....
Když jsem se ráno probudil, málem jsem vyletěl z kůže...
Bylo pět ráno... peřina nikde, postel nikde, oblečení všude,
Hrozně jsem se lekl a nejvíc mě asi vyděsilo to že mi Nao spal na hrudníku...¨
....
....
Pak jsem si vzpoměl na včerejší rozhovor Naa s jeho otčímem a Naa a mě a poté na noc...
....
....
Opatrně jsem se zvedl, ale jak jsem se snažil být potichu, tak jsem hlavou narazil do poličky s knihami a všechny knihy spadly Naovy

for Iharo MLF♥

21. června 2011 v 18:54 | Neko-Kochmira |  POVÍDKY
líbaly jsmese neustále...'ten idiot' nás chytl každou za rameno a odtrhl nás od sebe a jek šílený řval...
"co si sakra myslíš zařval na mě ja jen usmala se a rozzuřila ho víc vlepil mi facku přes celý ksicht...
hakuro řvala zas na něj.. " co si o sobě myslíš ty...!!...nedotýkej se mé sory nebo ránu chytnš a už nevstaneš"
její ruka vyletěla a ta rána ho posadila
ja jen nevěřícně koukala co všechno haruko udělá když na mě někdo ruku vztahne když naší lásce bude bránit..
u pusy ma krev Haruko se na mě spokojeně usmala ja na ní též chtily jsme se za ruce a odešly na oběd
když jsme ešli Yori už tam byl hned na nás mával my si šli k němu přisednout...
trochu mu padaly oči zdůlků když uviděl že svíráme si ruku
"tak jste si to vyříkaly" zeptal se a oči mu jiskřily"
my jsme zrudly já se zasmála a hned řekla "na slova nezbyl čas" podívala jsem se po Haruko ona jen sklopila pohled
jen typovat jsem mohla co si myslí....
pak jsme se začali bavyt o autech...
po obědě jsem se musela s Hakuro rozloučit proteže bydlela přesně na opačné straně města než je 'naše' nádraží...
"dávej na ni pozor" zavolala ještě na Yoriho než odešla...
ve vlaku mi zazvonil telefon mama mi poslala spravu ' jdu se svym šefem na večeři nebudu doma jidlo maš v lednici...uži jsi večer...mama...:) '
zdalo se mi to podezřelé ale nechala jsem to tak...
přišla jsem domů vzala si jídlo z lednice ohřala jsem si a
šla do pokoje prohledavat internet jestly nenajdu nějaké užitečné součástky na můj monster truck...
když tu jsem si všimla novinek...'pohřešuje se dívka a muž středního věku..lekla jsem se ale nechala to být...
usla jsem někdy po půlnoci...
...další den ráno....
.....
........
Užívám si ten pocit, já nepouštím Soru,o na nepouští mě, naše rty jsou spojené.
Slyším kroky, supění, náhle nás od sebe odtrhl 'ten idiot' vypadal rozzuřeně
"co si sakra myslíš...!!"zařval a dal Soře facku.
To mě naštvalo, moji vílu jen tak někdo fackovat nebude
"a co si myslíš ty" vykřikla jsem, moje ruka zničeho nic vyletěla do vzduchu...
nedala jsem mu facku ale tvrdou pěst, upadl na zem, Sora se na mě překvapeně podívala,
'tomu idiotovi' se ve tváři objevil strach a u pusy krev
"sáhni na ni a neznám se" dodala jsem výhružně pak se narovnala a usmála se na Soru
"nepůjdeme na oběd...?" řekla jsem jakoby nic, usmála se...
sice trochu trhaně ale i tak, její úsměv mě zahřál u srdce, nikomu ji nedám, je jen moje a já jen její
jemně jsem ji vzala za ruku a společně jsme se vydaly k jídelně, u jednoho stolu na nás čekal Yori...
trochu vyvalil oči když uviděl naše ruce ale po chvíli se uklidnil "tak jste si to vyříkaly...?"zeptal se vesele...
zrudly jsme jak rajčata a Sora se zasmála "na slova nebyl čas" podívala se po mě
musela jsem sklopit pohled, šíleně mi jiskřily oči.
Pak jsme vedli docela pohodový rozhovor...o monster trucích, o čem jiném.
Před školou jsem se ale musela se svou láskou rozloučit, ač nerada ale musela
"dávej mi na ni pozor" poprosila jsem Yoriho, měla jsem důvod.
Vyrazila jsem domů...no vlastně do lesa.
Zalezla jsem si do stanu a pustila písničky...náhle bylo rádio přerušeno...zprávy...
pohybují se tady dvě pohřešované osoby, jedna jsem já a ta druhá...Uindo!!
Ale jak to, to ne, přece nemohl nechat moji sestřičku jen tak samotnou,
nechtěla jsem tomu věřit ale zároveň mám strach se vrátit, co když tam bude, na internetu to bylo taky,
ani nevím proč ale začala jsem si číst článek vyvěšený pod našimi fotografiemi, zděsila jsem se,
Uindo je v podmínce za násilné přepadení spojené s krádeží.
Nějak se to kupí....lehla jsem si na záda a usla....
........
.....
vzbudila jsem se jako vždycky..ale dnes mi tváře nehořely..měla jsem tušení že se stane něco špatného...
po snídani jsem vyrazila do školy na nadraží už na mě čekal Yori
když jsme jeli ve vlaku povídaly jme si o tom co se včera stalo a ak to probíhalo
když jsme mířili z metra do školy potkali jsme partičků namakanejch debilů v čele s 'tím debilem'
"tak co kam dete.....??" zeptal se jízlivě
"no za tebou nejdem tak uhni" řekla jsem mu a pohledla do očí
měl v nich radost a zlost "zmlaťte ho tahle je moje..." daj svým kumpánům rozkaz
dívala jsem se mu do očí.. "to nás nezvládneš sám..nebo se bojíš...??" zeptala jsem se ho stejně jízlivě jako on
"zvládnu ale chtěl jsem si tě pořádně vychutnat..."
"tak do toho...nebo nemáš odvahu..."
dal mi pěstí ale senou to ani nehlo...bolelo to ale jastala a vratila mu to dvojnásob co on dal mě...
podíval se na mě z obočí mu tekla krev ja měla modřinu přes celou tvář ale pokračovali jsme oba dál
přišli jsme do třídy půl hodiny pozdějc než ostatí byl tam už i 'ten debil' Haruko k nám přiběhla a hned se mě ptala
"bolí to moc..?" já jen zakroutila hlavou...najednou ozval se ten který dostal přes hubu nejvíc...
"ještě pořád se snima zahazuješ....poď do party k lepším"
letmo mě políbila a pak se k němu otočila "říkala jsem co se ti stane jsi připraven??"
"počkej....." řekla jsem
"to je v pořádku" řekla jen
dala mu co proto a jehokamošum tež pak ke mě přišla a polibila mě ja jí a už zas jsme se líbaly
.....
........
.....další den....
ten otravný budík, asi se zcvoknu.
posbírala jsem všechny věci a vyrazila do školy...
na tenhle život si docela zvyknu.
Samozřejmě že ve třídě ještě nikdo nebyl. sedla jsem si na místo a začala kreslit....
co se dá dělat ,počkám si na Soru a pak už od ní na nějakou dobu neodejdu,
postupně se do třídy trousili moji spolužáci, za půl hodiny vešla i Sora s Yorim,
vyděsila jsem se.
Byli pomlácení, vyskočila jsem a přiběhla k nim
"c...c...co se vám proboha stalo" zeptala jsem se, Yori se po mě omluvně podíval
"promiň bylo jich moc, nevynikám v bojovém umění" zašeptal ztěžka,
pohled na jeho rány a do Sořiných očí mi všechno objasnil 'on' si přizval kumpány,
sakra to je *******"nevěděla jsem co nejdřív, jestli ho zmlatit a použít ho místo kopačáku,
nebo být s mojí vílou, zvolila jsem druhou možnost, na fotbal je po škole času dost
"bolí to moc" zeptala jsem se potichu Sory,
zavrtěla hlavou"čím jsi mi blíž tím je to lepší" podívala se mi do očí...
náhle vzduch pročísl hlas ze kterého se mi až natahovalo
"ty se s nimi ještě pořád zahazuješ,pojď do party k lepším"zavolal na mě ode dveří 'ten idiot'.
Letmo jsem políbila Soru a stočila svůj pohled k němu "já tě varovala,teď sis řekl o to abych něco udělala"
zamířila jsem k němu "počkej Haruko" zvolala za mnou Sora otočila jsem se "to je v pořádku"
otočila jsem se zase na 'toho idiota'
a zvýšila hlas přes celou třídu "vykliďte pro jistotu prostor, budu se sice snažit krotit ale nic nezaručuju"
nasadila jsem výhružný tón hlasu a zamířila k partičce magorů s tím nejhorším v čele.
Opovážil se sáhnout na Soru a to si vypije, varování bylo včera vyřčeno a porušeno, odplata je nevyhnutelná.
Vzala jsem ho za límec u košile a mrštila jím směrek k lavicím, dopadl asi do prostřední řady ,došla jsem k němu,
opět ho chytla za límec a vyzdvihla do vzduchu, jednu ruku jsem napřáhla a vrazila mu pěstí do tváře,
už měl dost ,pustila jsem ho "dávej si bacha, tohle je jen zlomek mého umění, z kroužku mám natrénováno mnohem víc" pohrdavě jsem mu plivla do tváře
"tak se ukaž "zakřičel někdo zezadu, otočila jsem se, jeden kluk se proti mě rozběhl, napřáhl pěst a ...
lehce jsem ji zachytila, zkroutila mu ji za záda a kopla ho do nich, svou nohu jsem nasměroala
tak aby to bylo nepříjemné ale nevyrazila mu dech, rozplácl se na zem,
vzala jsem ho za ruce a odtáhla ho na okraj třídy,to samé čekalo i 'toho idiota'
Otočila jsem se na ostatní "ukliďte tady,ať jste něco platní"r ozkázala jsem, neodvážili se mi odporovat.
Teď už jsem opět zamířila k Soře, na tváři jsem vykouzlila úsměv...
její ale byla plná strachu "jsi v poho?" zeptala se, mávla jsem nad tím rukou
"neměj strach" sedla jsem si k ní na lavici a políbila ji
"tebe nikdo mlátit nebude, to si piš,s tačí smska a já přiskočím na pomoc" teď se už usmála i ona
"tak fajn"následoval další polibek.
........
.....


for Iharo

18. června 2011 v 17:16 | Neko-Kochmira |  POVÍDKY
je hodina dějepisu když učitelka příjde představit novou spolužačku
"děcka toto je Haruko je to vaše nová spolužačka, pevně věřím že ji mezi sebe příjmete"
viděla jsem jak se pár kluku sehlo do hloučku a začalo si něco šeptat..trochu mě to štvalo..protože když jsem sem přišla před čtyřmi lety já tak se všichni usmívali a seděli jak přikovaní, každej kluk na tyhle škole mě má za kámošku a mě to nevadi,.... protože jsem na holky
ale nebylo čemu se divit ty černé dlouhé vlasy a ty nádherně blankytné oči i mě se líbila
učitelka ji posadila do poslední lavice stejně jako mě seděla s idolem holek celé školy
tvářil se úlisně..litovala jsem ji..protože od něj mít klid, tak pěkná holka, asi jen tak mít nebude a ostatní holky (kromě mě a mé super kámošky) ji budou nenávidět..chudák
je konec školy..pro dnešek..rozběhla jsem se na oběd..protože naše kuchařky vaří senzačně a taky proto že mi už zbytek třídy dávno utek,ale dohonila jsem je v mžiku protože mi běhání de a baví mě...
nesla jsem si tác podívala jsem se u ktereho stolu je místo bylo jedno u klučičího sedla jsem si tam a koho nevidím byla jimi obklopená...byla to Haruko..
pořád sejí na něco ptali, něco ji řikali a nabízeli jeden přes druhého...litovala jsem ji, ale nenašla jsemodvahu jim něco říct...ale když jsem uviděla jak na ni chce 'ten beil' šahnout tak jsem odvahu našla...
"tak to by stačilo kluci nechte ji dýchat" všichni kluci se na mě podívali takovým vražedným výrazem..protože věděli že jsem na holky...udělala jsem na ně ty samé vražedné pohledy..sedli si normálně a začaly v klidu jíst a bavit se o monstr truckích, do této debaty se zapojila i ona potěšilo mě že ví něco o autech tak jsem se kluků zeptala "jaké je vaše nejoblíbenější značka auta??" a čekala a dozvěděla jsem se zajímavé odpovědi
"a jaká značka se nejvíc líbí tobě"zeptalo se asi deset kluků najednou haruko...
" mě se nejvíc líbí jeep landrover..."
"fakt mě taky" řekl 'ten debil'
"předchvílí jsi tvrdil že jeep je sračka" připoměla jsem mu
"jaká se líbí tobě ...?!?..."zeptal se mě probodávajíc mě pohledem
"monster truck" řekla jsem s úsměvem
"protože to může být jakákoli značka vozu.....chápeš"
zvedla jsem se a odešla....
šla jsem do skřínky pro věci a pak jsem se vydala na metro z metra na vlak a po hodině cesty vlakem jsem už seděla na svem oblibenem stromě a psala basničky......hadejte pro koho a o kom.....samozřejmě jste uhodli pro ni a o ni o té zákeřné madam nazívající se láska.....
......
.........
učitelka vypadá sympaticky, problesklo mi hlavou když jsem mířila k poslední lavici kam mě posadila,
seděl tam docela hezkej kluk, možná že kdybych byla na kluky asi by se mi líbil....ne já nejsem na kluky.....
je to moje největší z mnohých tajemství, zajímalo by mě co je to za holku, má zelené vlasy s oranžovým melírem a sedí v poslední lavici u okna, přes toho kluka na ni bohužel neuvidím.
přisedla jsem si k němu, jeho obličej byl tak zpitvořený až to vypadalo že po mě jede...
už mě unavuje jak se vždycky všem klukům líbím
oběd......samozřejmě všichni kluci sedí kolem mě, náhle vzduch rozčísl hlas"tak to by stačilo kluci nechte ji dýchat" patřil té holce se zelenými vlasy, začínala se mi líbit čím dál víc, začala debata o autech,
moje oblíbené téma a pak přišla otázka na nejoblíbenější auto, samozřejmě že jsem řekla jeep landrover,ten idiot co vedle něj sedím musel okamžitě souhlasit, magor jeden,ale za to musím uznat že ta holka má vkus, monster truck je u mě na druhém místě, rozešli jsme se a já zastavila jednoho kluka....
jak se ta zelenovláska jmenuje?"zeptala jsem se,úplně zčervenal,
"to, to je Sora"vykoktal,usmála jsem se
"díkes"rozběhla jsem se, musím být doma co nejdřív, sestra je šíleně úzkostlivá,
rodiče nám loni srazilo auto a já se až letos přesatěhovala ke svojí dvacetileté sestře....
už jsem stála před naším domem, sestra už byla vdaná a narodila se jim dvojčátka holka Lyn a kluk Rin.
zavřela jsem se v pokoji, vzala svůj blok a začala si kreslit, u toho jsem myslela na jednu osobu...
na ni na koho jiného.
Byla tak krásná a okouzlující.
Kdybych nebyla takovej strašpytel, mám strach ji oslovit,
třeba není na holky což je šíleně pravděpodobné ještě by přišla na moje tajemství a zesměšnila mě,
ten pocit že mě možná nemiluje mi trhal srdce na cáry a já to přitom kreslila na papír.
.........
......
už se stmívá podívala jsem se na západ slunce a přemýšlela jsem jestli ta holka ze školy taky teď pozoruje západ slunce...
seskočila jsem ze stromu a šla domů...
"ahoj, jsem doma"
"kde jsi byla??"
"veku..."
"ptám se kde jsi byla??!!??"
žiji s oběma rodiči, ale táta je kvůli práci ěčně v zahraničí takže ho skoro nevídáme,
ale když přijede je sním sranda a mám ho ráda...bydlím tedy spíše s mámou je supr a mám jí ráda,
ale je náladová a příliš starostlivá..takže když jí hned poškole alespoń nezavolám strašně se bojí
"byla jse v lese seděla na stromě a psala básničky"
"aha, máš štěstí..., večeře je na stole ale bude už studená tak si ji ohřej"
"jasně" řekla jsem a usmála se na ni
"pí pí pí" řvala mikrovlnka
"ezmu si to nahoru..." asi mě neslyšela dívala se na nějakou kriminálku
nahoře jsem si otevřela svůj blok do ktereho jsem psala venku ty basničky a začala jsem k nim kreslit obrázky.....
...noc (spím a sní)...
sila sem celou noc o jediném člověku...o Haruko...
rano jsem se probudila a měla jsem hrozně horké tváře
rychle jsem běžela do sprchy abych se schladila
.......nedokážu ji to říct...
.....
........
"haloooo, Haruko jsi tam?" zdola zní sestřin hlas
"už běžím" ozvala jsem se, zrovna mě napadala zamilovaná básnička
.....pro koho asi....samozřejmě pro Soru, pro koho jiného.....
seběhla jsem schody "copak ségra stalo se něco?" zeptala jsem se.
Podala mi Lyn "no potřebuju pomoct, co nová škola, jak to šlo?" začala se vyptávat,
vyšel ze mě vzdych "no co myslíš, kluci se teď předhánějí kdo mě první požádá o fotku s autogramem"
obě jsme se rozesmály"no budeš to mít těžké" řekla Suisei,
ani nevěděla jak moc má pravdu.
.....zase se mi vybavila ta krásná tvář...

.....devět hodin večer....
Mám pocit že neusnu...pořád na ni myslím...co budu dělat zítra ve škole...
a vůbec jak to budu řešit celý můj pobyt na téhle škole....
musím se vyspat a přestat dělat problémy....
...šest hodin ráno....
..... Budík má zvonit za patnáct minut ale já už jsem vyspaná, nevím co mám dělat .....
asi bych se mohla oblíct, zajít se nasnídat, vyčistit si zuby, udělat svačinu a vyrazit do školy...
ale mě se nechtělo udělat ani jednu z těhle věcí
chtěla jsem poze myslet na Soru
nakonec jsem donutila své tělo aby se dalo do pohybu.
Všechno co jsem si vyjmenovala bylo uskutečněno.
Zničehonic bylo sedm hodin a já vyrazila do školy
........
.....
už jsem byla na nadraží když tu koho nevidím...byl to můj kámoš Yori
"čáu včera se mě na tebe ptala ta nová holka.."
"fakt..." blýsklo mi v očích moc jsem si přála aby si toho nevšiml
"máš už svůj monster truck??" zeptal se a přerušil tak proud mých myšlenek
"skoro, jeden sestavuju"
vešla jsem do třídy sama uviděla jsem přede mnou papír vzala jsem ho do ruky
"téda ty máš ale talent? je to nádherné" byl to obrázek srdce...
nemohla jsem si ho pořádně prohlédnout protože mi ho vytrhly z ruky
"t..to ni...nic není, jen nepovedenj náčrtek" pokrčila jsem rameny a šla si sednout na svoje místo
obrázek patřil Haruko...ted seděla v lavici 'ten debil' do ni něco hustil měla obličej v dlaních...bylo mi jí líto
já sedím s Yoriho bavili jsme se o monstr truckcích
byla posledni hodina pořád jsem jí pozorovala Yori pozoroval zas mě...
věděl že jsem na holky ale stejně mě měl rád, já jeho taky ale jako kámoše....vždycky mi pomáhal a kryl mě aby učitelky neviděla že jí nevnímám...
dneska jdu na oběd pomalu ani nevím proč...
.....
........
Sotva jsem vešla do třídy.....pečlivě jsem ji prohledala okem....
moje dívka snů tam ještě nebyla,ale až po uši zamilovaných kluků tady bylo snad milión....
'idiot'vedle kterého sedím naštěstí taky chyběl, moje kroky zamířily k lavici.
Ani jsem nevěděla co dělám, moje ruce mi sundaly aktovku ze zad a vybalily z ní učivo.
Mezi sešity byl někde i můj blok s obrázky, nemohla jsem ho najít,
určitě musel být někde mezi češtinou a fyzikou, ale nebyl.
...Copak zůstal doma?!...
Našla jsem ho, v tom mi ale vyletěl z ruky,
"do háje" zaklela jsem, naštěstí si toho nikdo nevšiml.
Začala jsem se plazit po zemi a sbírat listy které se rozlétly po celé uličce.
Už jsem to skoro měla když poslední list zvedla nějaká osoba, zrovna ten na kterém bylo trhající se srdce
"téda ty máš ale talent,to je nádherné" ozval se ten krásný hlas,
který se mě včera na obědě zastal,
okamžitě jsem se zvedla a vytrhla dívce mého srdce z rukou papír s mými pocity nakreslenými do obrázku
"t...t...to ni...nic není, jen...jen nepovedenj náčrtek"vykoktala jsem rychle a málem zrudla jako rajče,
moje tělo se rychle otočilo a posadilo do lavice, Sora jen pokrčila ramena, šla dál, obličej jsem skryla do dlaně,
já blbá už jí dávno mohla říct co cítím, místo toho tady teď sedím a moje víla ze sna si myslí..bůhví co.
Nenávidím se.
Nejdřív se zamiluju a pak se k té osobě otočím zády a stydím se za své city...
sedím v jídelně a koukám se z okna, jídlo na talíři do sebe jen tak soukám.
Nevím proč ale najednou mi oči slétly ke vchodovým dveřím, stála v nich, moje vysněná víla,
anděl mého nebe...zase jsem se začala věnovat přírodě za oknem,
v tom si ke mě přisedl ten kluk co jsem se ho včera zeptala na Soru...on se vůbec nechoval jako ostatní,
netvářil se jak uslintanej buldoček při každém pohledu na mě.
pousmála jsem se "nazdar"
opětoval úsměv "ahoj včera jsem se asi zapoměl představit"
měl klidný a sympatický tón hlasu, pořádně jsem si ho prohlédla
"a?jak že teda zní tvoje jméno" měl hnědý oči i vlasy
"Yori, jsem Yori"řekl, pak se najednou zvedl a na někoho zamával...
"nebude ti doufám vadit když si přisedne Sora" vykouzlil další přátelský úsměv...
Hrklo ve mě...
rychle jsem do sebe naházela jídlo...
"asi-asi už budu muset, měj se" prudce jsem vstala odnesla tác a ani se neohlédla,
nevím co by se stalo kdybych tam zůstala, vyběhla jsem ven...sedla si na zábradlí,
rozbrečela jsem se...nebyl k tomu vůbec důvod ale já chtěla brečet, slzy se řinuly samy od sebe...
už to nevydržím, já se láskou asi zblázním, chci být daleko a zároveň blízko mojí víly,
chci ji objímat a zároveň mám chuť od ní zmizet co nejdál.
Utřela jsem slzy a vydala se domů, za chvíli jsem tam byla
"už se vám vrátil příživník" zakřičela jsem na prahu a vydala se do pokoje,t am už byl klid,
tyhle stěny mě izolovaly od všeho tam venku...
moje tělo se rozpláclo na postel a ruce mi zastrčily sluchátka do uší,takhle jsem ležela asi hodinu...
pak ke mě dolehly nějaké zvuky z dola, nezněly zrovna přívětivě,
sluchátka mi vypadly z uší když jsem se napřímila, začala jsem se opatrně přibližovat ke dveřím,
zřetelně jsem slyšela sestřina manžela jak křičí...
"já už na tohle nemám, děcka řvou a po domě lítá ta tvoje sestřička,buď vypadne ona nebo já,
tak si uvědom na kom ti sakra záleží" řval jak smyslů zbavený, třesk, rozbilo se nějaké nádobí,sestra plakala
"co bulíš utěš si děcka než ohluchnu" zaslechla jsem
a pak už jen kroky po schodech mířící k mému pokoji, rychle jsem doklopýtala k posteli...
a sotva dosednu otevřou se dveře, Uindo(sestřin muž) rozrazil dveře,
střetl se s mým vystrašeným pohledem "jestli chceš být něco platná tak vypadni" prudce za sebou zavřel
a dupajíc jak slon seběhl ze schodů a třískl za sebou domovními dveřmi...
opatrně jsem sešla dolů...ségra zrovna zametala střepy z talíře, hrozně plakala,
dřepla jsem si k ní objala ji a pohladila po vlasech
"promiň Haruko, on se zase vzpamatuje" zašeptala omluvně
přikývla jsem "já vím, zase byl nacucanej" zvedla jsem se...
zašla do komory pro stan, dokud se Uindo neuklidní budu nocovat v lese...
v pokoji jsem si zbalila všechny školní věci,notebook,mobil a trochu oblečení ,tajně jsem vyběhla z domu.
Už byla tma......
........
.....
když jsem dorazila do jídelny už tam seděla podívala jsem se poní a hned se odvratila...snad si toho nevšimla...
přichází kní Yori..
o něčem se baví...pak na mě Yori zamáváť si knim jdu přisednout..ona sebou trhne a hodně rychle odejde..
nechapu co se stalo..přisedla jsem si k Yorimu a zeptala se ho
" co se stalo??"
" nevím zeptal jsem se jí jestli jí nebude vadit když si knám přisedneš a ona sebou trhla naházela do sebe jídlo a odešla.."
***vůbec ty holky nechápu jsou do sebe zamilované ale nedokáží to jedna druhé říct...budu jim muset nejak nenapadně pomoct...****
"asi šla ven nechceš jít za ní...se mnou...a pozvat ji na zmrzlinu??"
"tak jo jestli tam bude a když nebude pujdem spolu?"
"tak jo..."
...venku nebyla tak jsme na zmrlinu šli spolu...
'jdu s Yorim na zmrzlinu přidu večer' to jsem napsala mamně aby neměla strach
....."jsem doma"....přišla jse domu o dvě hodiny později
"haloooooo"..nikdo tu není...na ledničce je vzkaz:'šla jsem do kina vačeři máš v ledničce vrátím se někdy v noci....máma♥ '
ohřala jsem si večeři a odešla do pokoje pustila jsem si muziku na plný pecky a usnula....
zdálo se mi že jí...líbám...
vzbudila jsem se a zase mi hořely tvaře běžela jsem do koupelny ale čekal mě šok někdo překop nám potrubí s vodou...
"do pr***e" zaklela jsem...nasnidala jsem se a vyrazila do školy
cestou zase potkávám Yoriho....povídame si o autech...
do třídy vešli jsme spolu vidím velkou skupinu kluků..vidím jak slintají při pohladu na Haruko...jsou nechutní...
říkám si: dělej něco nebo ji ti vemou
o třetí hodině se ke mě Yori naklonil a pošeptal mi "vím že seš zamilovaná tak jí to ukaž přece nic stratit nemůžeš.."
podívala jsem se na něj on se jen usmál já usmála se též...
hodiny utekly rychle..když jsem šla na oběd něčeho jsem si všimla na poslední lavici....byl to Harukin blok
neotvírala jem ho jen vzala sebou po případ že jí potkám cestou...
uviděla jsem ji jak se táhne pomalu na oběd kousek za mnou šel 'ten idiot¨
bylo mi to jedno teď to praskne, teď je ta chvíe kdy má láska kní projeví se ...naplno...
"počkej něco sis zapoměla.." zakřičela jsem na ni i když jsem od ní byla jen pár kroků..podávajíc jí její blok plný náčrtků
usmála se já došla kní...naklonila jsem se a dlouze jí políbila...'idiotovi'vypadly z rukou věcia huuba zustala mu viset...
***asi se nasral že ji mit nebude..****
ona dala mi ruce kolem krku a libali jsme se spolu dal ja ji objala pas a nepouštěla byla má jen má.....
.....
........
...další den ve škole...
Přišla jsem už v sedm a svou hygienu vyplnila na záchodě.
Nemůžu sestře dělat problémy.
Ten notorik na jehož výplatě jsou závislí se vrátil až po půlnoci.
Probudil mě ten jeho šílený zpěv.
Teď už ale snad dá pokoj...
Sedím ve třídě a pozoruju dveře, čekám až se v nich objeví, moje tajná láska...
Zatím jen samí slintající buldoci,t otiž kluci kteří vrhají zamilované pohledy mým směrem.
Ono to v podstatě vypadá stejně.
Teď přichází vyjímka Yori, je to sice kluk, ale není do mě zamilovaný, společně s ním i můj idol, Sora...
vím že se dlouho neudržím a tak odvracím pohled.
Mám plán, musí vyjít jinak jsem v háji...zvoní...vchází učitelka...vysvětluje nám učivo...nevnímám...
Zase zvoní, je přestávka, já pořád nevnímám....Takhle to šlo celou výuku, ať už byla hodina čehokoliv,
já nevnímám.....
Konečně je oběd....
vstala jsem a vydala se pomalým krokem do jídelny,všichni už tam dávno jsou,všichni?
Náhle ke mě dolehl hlas"počkej něco sis zapomněla" její hlas, otočila jsem se, podávala mi bloček snáčrtky..
vykouzlila jsem úsměv...ona taky...náhle se naklonila a......naše rty se potkaly...
po čtvrt minutce se ode mě odlepila, koutkem oka jsem zahlédla jak 'ten idiot' jde kousek za ní,
už mi to bylo jedno, ona mě políbila...moje víla mě miluje, moje ruce se samy od sebe začaly pohybovat,
dala jsem jí je kolem krku a dlouze políbila, slyšela jsem jak "tomu idiotovi"vypadly věci z ruky a zalapal po dechu, já svou Soru ale nepouštěla.....svou Soru....to zní tak krásně...líbaly jsme sedál...

první díl této povídky je u koce psala jsem to spolu s Iharo a také jsem jí tu povídku věnovala..mám tě ráda....


Skillet

18. června 2011 v 12:09 | Neko-Kochmira |  videa










básničky

18. června 2011 v 11:41 | Neko-Kochmira |  basničky
jsme jako Ying a Yang
jsme si tak blízké i vzdálené
proč nejsme spolu když se milujeme
jsme sami smutné a společně štastné
tak proč nejsme spolu....

jsem stín
který je
vždy s tebou
jen mě občas nevidíš
pouze cítíš

myslím na tebe i kdyš spím
jsi to jediné o čem sním
všude tě vidím když bdím
jsi pro mě vším

jsi moje já tvoje
LÁSKA

známe se tak dlouho
jako jsme tady
vídám tě málo a zároveň pořád

bum bum bum třese se dům
to nic nic se neděje
to jen mé srdce vítá to tvé

ZAKÁZANÁ LÁSKA II

18. června 2011 v 8:57 | Neko-Kochmira |  POVÍDKY
"vypli nám topení a přívod teplé vody...nevíme proč...máma je z toho zmatená a nešťastná..."
"to nic, mě to nevadí jsem otužilý a chladný vzduch mi připomíná bouřky..které mám tak rád..."
podíval se na mě těma svýma očima, usmál se, já se usmál také...lehli jsme si a oba veli rychle usnuli
.......ráno.....
probudil jsem se a zjistil že mě někdo obímá...lekl jsem se, ale v zápětí mi došlo co se včera stalo a kde to jsem...
opatrně jsem ze sebe sundal jeho ruce, vstal jsem, oblékl se a pokusil se ho opatrně vzbudit, nezabíralo to tak jsem sešel do kuchině vzal hrnek napustil ho studenou vodou a šel ho spátky pokusit vzbudit
....
....
vím že je to krutý způsob jak budit lidi, ale potřeboval jsem aby vstal....
....
....
vešel jsem do pokoje, přistoupil jsem k němu a hrnek ,nad jeho hlavou, rychle obrátil dnem vzhůru..měli jste vidět jak rychle z té postele vyletěl...jakmile mě uviděl zamračil se a pak jsme se oba rozesmáli...
"proč mě budíš tak brzo"
"protože není brzo, ale pozdě už před hodinou jsme měli být ve škole"
"cože!!...tak proč jsi mě nevzbudil dřív..." rychle se začal oblékat do školní uniformy
"protože to nešlo, spíš jako zařezanej.."
....
....
oba bydlíme v té samé vesničce, nachází se hodinu od tokia...v tokiu je naše střední škola takže příjdeme o dvě hodiny později na vyučování...
....
....
vyletěli jsme z jeho domu a zapoměli i na snídani jen abychom stihli vlak, přiběhli jsme na nádraží a zrovna přijel náš vlak..
"stihli jsme to"
"jo stihli"
usedli jsme na sedadla a začali jsme se prohrabovat našimi taškami, jestli jsme si vzali svačiny, protože jsme měli hrozný hlad...zjistily jsme nemilou i milou zprávu, svačiny jsme si nevzali ale našli jsme tisícovku, a tak jsme si zašli na sbídani do jídelníhovozu
"už jen nesplíst metro ajsme ve škole"
přišli jsme akorát na hodinu dějáku...na tyto hodiny máme, bohžel, nejprotivnější učitelku na škole
"jak je možné že deteteprve teď ...budete-li pokračoat s těmito pozdními příchody,
tak řediteli podám návrh o tom aby vás z této školy vyhodil...je vám to jasné!!"
"ano je" odsouhlasili jsme dvojhlasně a šli si sednout na svá místa
bylo to tak nudné že jsem málem usnul
jakmile zazvonilo rozběhnul jsem se do knihovny, byl tam vždycky klid a navíc teď měla být hodina literatury a můžeme zde sedět jak chceme....mám literaturu celkem rád...
sedl jsem si s Naem......
........
jakmile škola skončila "zajdem do nějakého bufáče na oběd" navrhl jsem.
"jo proč ne..."
šli jsme když tu do mě vrazila trochu menší holka "promiň já nechtěla" omlouvala se
"nic se nestalo jak se jmenuješ"
"Izumi" řekla a zrudla
"Izumi nechceš s námi zajít na oběd vypadáš vychrtle"
"ne..ne to je dobrý"
"pojď...prosím" pomohl mi s přemlouváním Nao
"ta...tak dobře"
"zveme tě" řekli jsme dvojhlasně
jen se stydlivě usmála...vzali jsme ji mezi sebe a každý za jednu ruku...celá zrudla,my jsme se na ni pouze usmáli
"budem kámoši...co ty na to..?"
"t...tak jo"
zašli jsme do bufetu a koupili i jí oběd
celé odpoledne jsme strávili ve třech a užili jsme si spoustu zábavy...vyprávěli jsme si historky z dětství, říkali jsme si vtipy,tancovali jme...prostě zábava....






ZAKÁZANÁ LÁSKA I

17. června 2011 v 18:08 | Neko-Kochmira |  POVÍDKY
UPOZORNĚNÍ:
JEDNÁ SE O POVÍDKU V NÍŽ SE VYSKITUJE SHOUNEN-AI PAKUD SE VÁM TO NELÍBÍ TAK DOPORUČUJI TUTO POVÍDKU NEČÍST
Vaše...Neko-Kochmira

blesk....a další...ááááááááááááááááááá další
"co blbneš....lekl jsem se že se ti něco stalo..."
"áááááááá".......
....
....
jmenuji se Yuki je mi sedmnáct a miluji bouřky....můj kamarád Nao (19) se o mě trochu bojí, bude to asi tím že jsem tak trochu blázen...
....
....
"prosím tě zales spátky nechci aby se ti něco stalo....prosím" prosil mě tak moc až jsem se vrátil domů
"děkuji" řekl a podíval se na mě svýma smutnýma nádhernýma kaštanově hnědýma očima
....
....
ano musím se přiznat jsem na kluky...a co je na tom...nevidím moc velký rozdíl mezi tím chodit s holkou nebo klukem....
....
....
"proč se o mě tolik bojíš"
"ani nevím...možná je to tím že tě mám rád..." zrudl až zaušima když to řekl
měl jsem radost že to řekl, tak jsem se odhodlal, stoupl jsem si na špičky a dlouze jsem ho políbil
a v ten moment kdy se naše rty spojily udeřil další blesk byla to skvostná atmosvéra...
nadechl se a chtěl pokračovat, ale já ho zastavil...
"teď ještě nemůžeme ani spolu nechodíme a já nechci předbíhat a potom litovat..."
"chápu" řekl a usmál se objal mě, já jeho a takhle jsme stáli ještě dlouho
přišel táta, rosvítil světlo, když mu došlo že s tojíme (my dva kluci) a obíméme se zařval na nás "co to tu děláte...!!"
"ni...nic" odstrčil jsem odsebe Naa co nejdál a tvářil jsem se že o tom co se tu dělo vůbec nic nevím
" už musím jít...promiňte"
"to bych ti taky radil"
Nao mi zamával a odešel
....
....
ano správně jste jistě pochopili můj otec neví že jsem na kluky
....
....
"co to mělo znamenat" zařval až se okna třásla
"nic jen jsem utěšoval kamaráda má problémy..."
"ach ták...,ale vypadalo to jinak řekl ironickým hlasem
"tati prosím....nic opravdu nic to nebyl přísahám..."
" máš domácí vězení..a nechci už slyšet žádné další výmluvy...!!"
"ale..."
"ticho..taď di do svého pokoje.."
....
....
bydlím pouze s otcem nemám sourozence a máma mi před čtyřmi lety zemřela,kdyby tu byla zastala by se mě vždycky mi rozuměla měl jsem ji tolik rád.....
....
....
je půlnoc a já se potichu s krosnou na zádech spouštím na laně ze svého pokoje...sice nevím kam půjdu ale sním rozhodně nezustanu
" ahoj co tady děláš..."
"utekl jsem z domu..."
"cože...to si..."
"ne nedělám...můžu být u tebe než seženu nějaký bydlení..."
" jasně, poď dál..."
"promiň, nemám žádný spacák ani madraci navíc a jen tak tě na zemi spát nenechám,
takže budeme sdílet jednu postel..nevadí ti to..?"
celý zrudnul..jen jsem se usmál "ne nevadí...proč tu máte takové chladno...když je léto??"
KONEC PRVNÍ ČÁSTI DOFÁM ŽE SE BUDE LÍBIT

bleach vs naruto

12. června 2011 v 12:44 | Neko-Kochmira


bleach vs. naruto - bleach-anime photo

bleach - bleach-anime photo





Nevidomá láska

11. června 2011 v 19:11 | Neko-Kochmira |  POVÍDKY


Byla jedna holka měla ráda kluka...
Chtěla se sním zase sejít, vždy nosila velmi tmavé sluneční brýle...
...bylo léto....
...aby jí neviděl do očí...
..byla totiž slepá....
...on to nevěděl...
Když přišla na schůzku....podíval se na ni a políbil ji...
začalo pršet....
"...Sundej si ty brýle...chci vidět jaký máš oči" řekl chlapec..chytl dívčiny brýle
"ne...ne..ne prosím neber mi je...."křičela
..ale on ji neposlouchal sundal jí brýle..... a uviděl že je slepá...
"proč...proč jsi mi to neřekla" řekl se slzami v očích...
"bála jsem se......" řekla a utekla
....utíkala do lesa sedla si pod nejvyšší strom v lese......
......vypukla ohromná bouřka.....
....seděla pod tím stromem a brečela moc...moc brečela, byla velmi nešťastná......
Když tu jeden blesk udeřil přímo do toho stromu pod kterým seděla.....
....namístě zemřela....
..tělo zůstalo úplně netknuté...ale její srdce bylo rozervané na kousky...bylo rozervané žalem...
..................................
NĚKOLIK HODIN PO BOUŘCE
Kluk se jako každý večer díval na zprávy.....
...na konci zpráv řekli..."máme tady žhavou novinku....v lese při bouřce zemřela dívka...
ukazovali tam obrázky mrtvé dívky sedící pod stromem v bílých šatech..se slzami na tvářích....byla to jeho dívka...
...začal brečet, křičel a nadával trhal si vlasy
křičel...." proč...proč...proč jsem ji jen ty brýle vzal..."
..šel do koupelny napustil si vanu plnou vody..
...naházel do ní lístky všech možných kytek...
...lehl si oblečený do té vody...
...předtím zapnul do zásuvky fén...
....fén vzal do mokré ruky a výboj proudu ho zabil........
..........................
..........
...

I....YOU....DEATH...

sad-end (2.část-the end)

11. června 2011 v 18:02 | Neko-Kochmira |  POVÍDKY
KONEC SAD-END JE KRATŠÍ NEŽ PRVNÍ ČÁST...NECHTĚLO SE MI PSÁT.....SAD-END JAK SIS PŘÁLA SILVO....OMLOUVÁM SE VŠEM ZA CHYBY.................XD
.....VAŠE Neko-Kochmira

Dveře se pomalu otevřely a vstoupil Alex
Podívala jsem se na něj..."co potřebuješ??"
"Jen jsem se chtěl podívat jak to tu vevnitř vypadá.."
Usmála jsem se "tak so si o tom myslíš??"
"P....proč jsou ty zdi černobílé...a...a....co to je tady na té stěně červeného...???!!!???...."
"....Je to krev...je pravá...."řekla jsem a podívala jsem se na něho s očima plnýma smrti, smutku a soucitu
"...C..co...ty..ty..."nedořekl měl v očích hrůzu
"ne..nejsem vrah...řeknu ti celý příběh téhle místnosti......
......všichni přišli o zrak, protože si vypíchli oči...zjistili že na těchto zdech jsou vidět duše těch, (kdo sem jen přišli) co zanedlouho zemřou,..jakmile zemřou objeví se v místě jejich zjevení krvavá skvrna, je to jejich krev,...viděli vlastní smrt, protože tomu nechtěli uvěřit vypíchli si oči a proto sem nikdo nechodí.....všichni vědí proč přišli o zrak, ale o těchto tragédiích se bojí mluvit
"...A co ty..."zeptal se se stracem a lítostí v očích
"Já jsem zatím svou smrt neviděla...viděla jsem ale už spousty duší,...před chvílí zemřel náš nynější ředitel...zajímalo by mě kde a za jakých okolností..."řekla jsem s mírným úsměvem na tváři a podívala jsem se na něj
"Aha..."vykoktal, rychle se otočil a utekl ani nevím kam....
Na další hodiny, které jsme potom měli nepřišel............
.............................
.........................................................................
Už nepřišel celý týden...začínám mít o něj strach,.....hodiny (celý týden) ignoruji...(chodím na ně, ale nevnímám)...přemýšlím jestli se mu něco nestalo
Přišla jsem do svého pokoje a jako vždy jsem si sedla na postel a zadívala jsem se na zdi....
když tu najednou ..uviděla jsem duši Alexe...(málem jsem hrůzou omdlela)..hýbal ústy...chtěl mi něco říct, ale nebylo ho slyšet...
Okamžitě jsem se rozběhla k internátní budově...vtrhla jsem do jeho pokoje hledala jsem ho...a taky našla....
....seděl ve sprše..měl podřezané tepny...na rukou,nohou i krku a okolo srdce měl bodné rány ve tvaru srdce
všude ve sprše byla krev a v té krvi bylo napsáno: "pomoz mi...zabije mě..pomoz..."
......byla jsem z toho na prášky...byla jsem do něj totiž zamilovaná...neumíte si představit jak moc to bolelo...ten pohled..ten pohled vidět jak vaši nejmilovanější osobu na světě potkala smrt...
vzala jsem z jeho ruky nůž a řízla jsem se do dlaně..pálilo to,..ale pokračovala jsem dál...pokračovala jsem pro něho...
udělala jsem si přesně sto řezných ran.....tak abych díky tomu vykrvácela..lehla jsem si mu do klína,zavřela jsem oči a přemýšlela jsem proč musel zemřít zrovna on........dvě hodiny na to jsem vydechla naposled......................
....................................................................................................................
.................................................................

TOTO JE KONEC SAD-END DOUFÁM ŽE SE BUDE LÍBIT...UŽ PRACUJI NA DALŠÍCH
POVÍDKÁCH..............KOMENTÍKY....DÍKY...XD