Život je boj, když chci utéct z reality napíšu povídku,

když se do ní vrátím utíkám znovu,

ale ještě jsem nepřišla na to zda-li to má cenu...

for Iharo

18. června 2011 v 17:16 | Neko-Kochmira |  POVÍDKY
je hodina dějepisu když učitelka příjde představit novou spolužačku
"děcka toto je Haruko je to vaše nová spolužačka, pevně věřím že ji mezi sebe příjmete"
viděla jsem jak se pár kluku sehlo do hloučku a začalo si něco šeptat..trochu mě to štvalo..protože když jsem sem přišla před čtyřmi lety já tak se všichni usmívali a seděli jak přikovaní, každej kluk na tyhle škole mě má za kámošku a mě to nevadi,.... protože jsem na holky
ale nebylo čemu se divit ty černé dlouhé vlasy a ty nádherně blankytné oči i mě se líbila
učitelka ji posadila do poslední lavice stejně jako mě seděla s idolem holek celé školy
tvářil se úlisně..litovala jsem ji..protože od něj mít klid, tak pěkná holka, asi jen tak mít nebude a ostatní holky (kromě mě a mé super kámošky) ji budou nenávidět..chudák
je konec školy..pro dnešek..rozběhla jsem se na oběd..protože naše kuchařky vaří senzačně a taky proto že mi už zbytek třídy dávno utek,ale dohonila jsem je v mžiku protože mi běhání de a baví mě...
nesla jsem si tác podívala jsem se u ktereho stolu je místo bylo jedno u klučičího sedla jsem si tam a koho nevidím byla jimi obklopená...byla to Haruko..
pořád sejí na něco ptali, něco ji řikali a nabízeli jeden přes druhého...litovala jsem ji, ale nenašla jsemodvahu jim něco říct...ale když jsem uviděla jak na ni chce 'ten beil' šahnout tak jsem odvahu našla...
"tak to by stačilo kluci nechte ji dýchat" všichni kluci se na mě podívali takovým vražedným výrazem..protože věděli že jsem na holky...udělala jsem na ně ty samé vražedné pohledy..sedli si normálně a začaly v klidu jíst a bavit se o monstr truckích, do této debaty se zapojila i ona potěšilo mě že ví něco o autech tak jsem se kluků zeptala "jaké je vaše nejoblíbenější značka auta??" a čekala a dozvěděla jsem se zajímavé odpovědi
"a jaká značka se nejvíc líbí tobě"zeptalo se asi deset kluků najednou haruko...
" mě se nejvíc líbí jeep landrover..."
"fakt mě taky" řekl 'ten debil'
"předchvílí jsi tvrdil že jeep je sračka" připoměla jsem mu
"jaká se líbí tobě ...?!?..."zeptal se mě probodávajíc mě pohledem
"monster truck" řekla jsem s úsměvem
"protože to může být jakákoli značka vozu.....chápeš"
zvedla jsem se a odešla....
šla jsem do skřínky pro věci a pak jsem se vydala na metro z metra na vlak a po hodině cesty vlakem jsem už seděla na svem oblibenem stromě a psala basničky......hadejte pro koho a o kom.....samozřejmě jste uhodli pro ni a o ni o té zákeřné madam nazívající se láska.....
......
.........
učitelka vypadá sympaticky, problesklo mi hlavou když jsem mířila k poslední lavici kam mě posadila,
seděl tam docela hezkej kluk, možná že kdybych byla na kluky asi by se mi líbil....ne já nejsem na kluky.....
je to moje největší z mnohých tajemství, zajímalo by mě co je to za holku, má zelené vlasy s oranžovým melírem a sedí v poslední lavici u okna, přes toho kluka na ni bohužel neuvidím.
přisedla jsem si k němu, jeho obličej byl tak zpitvořený až to vypadalo že po mě jede...
už mě unavuje jak se vždycky všem klukům líbím
oběd......samozřejmě všichni kluci sedí kolem mě, náhle vzduch rozčísl hlas"tak to by stačilo kluci nechte ji dýchat" patřil té holce se zelenými vlasy, začínala se mi líbit čím dál víc, začala debata o autech,
moje oblíbené téma a pak přišla otázka na nejoblíbenější auto, samozřejmě že jsem řekla jeep landrover,ten idiot co vedle něj sedím musel okamžitě souhlasit, magor jeden,ale za to musím uznat že ta holka má vkus, monster truck je u mě na druhém místě, rozešli jsme se a já zastavila jednoho kluka....
jak se ta zelenovláska jmenuje?"zeptala jsem se,úplně zčervenal,
"to, to je Sora"vykoktal,usmála jsem se
"díkes"rozběhla jsem se, musím být doma co nejdřív, sestra je šíleně úzkostlivá,
rodiče nám loni srazilo auto a já se až letos přesatěhovala ke svojí dvacetileté sestře....
už jsem stála před naším domem, sestra už byla vdaná a narodila se jim dvojčátka holka Lyn a kluk Rin.
zavřela jsem se v pokoji, vzala svůj blok a začala si kreslit, u toho jsem myslela na jednu osobu...
na ni na koho jiného.
Byla tak krásná a okouzlující.
Kdybych nebyla takovej strašpytel, mám strach ji oslovit,
třeba není na holky což je šíleně pravděpodobné ještě by přišla na moje tajemství a zesměšnila mě,
ten pocit že mě možná nemiluje mi trhal srdce na cáry a já to přitom kreslila na papír.
.........
......
už se stmívá podívala jsem se na západ slunce a přemýšlela jsem jestli ta holka ze školy taky teď pozoruje západ slunce...
seskočila jsem ze stromu a šla domů...
"ahoj, jsem doma"
"kde jsi byla??"
"veku..."
"ptám se kde jsi byla??!!??"
žiji s oběma rodiči, ale táta je kvůli práci ěčně v zahraničí takže ho skoro nevídáme,
ale když přijede je sním sranda a mám ho ráda...bydlím tedy spíše s mámou je supr a mám jí ráda,
ale je náladová a příliš starostlivá..takže když jí hned poškole alespoń nezavolám strašně se bojí
"byla jse v lese seděla na stromě a psala básničky"
"aha, máš štěstí..., večeře je na stole ale bude už studená tak si ji ohřej"
"jasně" řekla jsem a usmála se na ni
"pí pí pí" řvala mikrovlnka
"ezmu si to nahoru..." asi mě neslyšela dívala se na nějakou kriminálku
nahoře jsem si otevřela svůj blok do ktereho jsem psala venku ty basničky a začala jsem k nim kreslit obrázky.....
...noc (spím a sní)...
sila sem celou noc o jediném člověku...o Haruko...
rano jsem se probudila a měla jsem hrozně horké tváře
rychle jsem běžela do sprchy abych se schladila
.......nedokážu ji to říct...
.....
........
"haloooo, Haruko jsi tam?" zdola zní sestřin hlas
"už běžím" ozvala jsem se, zrovna mě napadala zamilovaná básnička
.....pro koho asi....samozřejmě pro Soru, pro koho jiného.....
seběhla jsem schody "copak ségra stalo se něco?" zeptala jsem se.
Podala mi Lyn "no potřebuju pomoct, co nová škola, jak to šlo?" začala se vyptávat,
vyšel ze mě vzdych "no co myslíš, kluci se teď předhánějí kdo mě první požádá o fotku s autogramem"
obě jsme se rozesmály"no budeš to mít těžké" řekla Suisei,
ani nevěděla jak moc má pravdu.
.....zase se mi vybavila ta krásná tvář...

.....devět hodin večer....
Mám pocit že neusnu...pořád na ni myslím...co budu dělat zítra ve škole...
a vůbec jak to budu řešit celý můj pobyt na téhle škole....
musím se vyspat a přestat dělat problémy....
...šest hodin ráno....
..... Budík má zvonit za patnáct minut ale já už jsem vyspaná, nevím co mám dělat .....
asi bych se mohla oblíct, zajít se nasnídat, vyčistit si zuby, udělat svačinu a vyrazit do školy...
ale mě se nechtělo udělat ani jednu z těhle věcí
chtěla jsem poze myslet na Soru
nakonec jsem donutila své tělo aby se dalo do pohybu.
Všechno co jsem si vyjmenovala bylo uskutečněno.
Zničehonic bylo sedm hodin a já vyrazila do školy
........
.....
už jsem byla na nadraží když tu koho nevidím...byl to můj kámoš Yori
"čáu včera se mě na tebe ptala ta nová holka.."
"fakt..." blýsklo mi v očích moc jsem si přála aby si toho nevšiml
"máš už svůj monster truck??" zeptal se a přerušil tak proud mých myšlenek
"skoro, jeden sestavuju"
vešla jsem do třídy sama uviděla jsem přede mnou papír vzala jsem ho do ruky
"téda ty máš ale talent? je to nádherné" byl to obrázek srdce...
nemohla jsem si ho pořádně prohlédnout protože mi ho vytrhly z ruky
"t..to ni...nic není, jen nepovedenj náčrtek" pokrčila jsem rameny a šla si sednout na svoje místo
obrázek patřil Haruko...ted seděla v lavici 'ten debil' do ni něco hustil měla obličej v dlaních...bylo mi jí líto
já sedím s Yoriho bavili jsme se o monstr truckcích
byla posledni hodina pořád jsem jí pozorovala Yori pozoroval zas mě...
věděl že jsem na holky ale stejně mě měl rád, já jeho taky ale jako kámoše....vždycky mi pomáhal a kryl mě aby učitelky neviděla že jí nevnímám...
dneska jdu na oběd pomalu ani nevím proč...
.....
........
Sotva jsem vešla do třídy.....pečlivě jsem ji prohledala okem....
moje dívka snů tam ještě nebyla,ale až po uši zamilovaných kluků tady bylo snad milión....
'idiot'vedle kterého sedím naštěstí taky chyběl, moje kroky zamířily k lavici.
Ani jsem nevěděla co dělám, moje ruce mi sundaly aktovku ze zad a vybalily z ní učivo.
Mezi sešity byl někde i můj blok s obrázky, nemohla jsem ho najít,
určitě musel být někde mezi češtinou a fyzikou, ale nebyl.
...Copak zůstal doma?!...
Našla jsem ho, v tom mi ale vyletěl z ruky,
"do háje" zaklela jsem, naštěstí si toho nikdo nevšiml.
Začala jsem se plazit po zemi a sbírat listy které se rozlétly po celé uličce.
Už jsem to skoro měla když poslední list zvedla nějaká osoba, zrovna ten na kterém bylo trhající se srdce
"téda ty máš ale talent,to je nádherné" ozval se ten krásný hlas,
který se mě včera na obědě zastal,
okamžitě jsem se zvedla a vytrhla dívce mého srdce z rukou papír s mými pocity nakreslenými do obrázku
"t...t...to ni...nic není, jen...jen nepovedenj náčrtek"vykoktala jsem rychle a málem zrudla jako rajče,
moje tělo se rychle otočilo a posadilo do lavice, Sora jen pokrčila ramena, šla dál, obličej jsem skryla do dlaně,
já blbá už jí dávno mohla říct co cítím, místo toho tady teď sedím a moje víla ze sna si myslí..bůhví co.
Nenávidím se.
Nejdřív se zamiluju a pak se k té osobě otočím zády a stydím se za své city...
sedím v jídelně a koukám se z okna, jídlo na talíři do sebe jen tak soukám.
Nevím proč ale najednou mi oči slétly ke vchodovým dveřím, stála v nich, moje vysněná víla,
anděl mého nebe...zase jsem se začala věnovat přírodě za oknem,
v tom si ke mě přisedl ten kluk co jsem se ho včera zeptala na Soru...on se vůbec nechoval jako ostatní,
netvářil se jak uslintanej buldoček při každém pohledu na mě.
pousmála jsem se "nazdar"
opětoval úsměv "ahoj včera jsem se asi zapoměl představit"
měl klidný a sympatický tón hlasu, pořádně jsem si ho prohlédla
"a?jak že teda zní tvoje jméno" měl hnědý oči i vlasy
"Yori, jsem Yori"řekl, pak se najednou zvedl a na někoho zamával...
"nebude ti doufám vadit když si přisedne Sora" vykouzlil další přátelský úsměv...
Hrklo ve mě...
rychle jsem do sebe naházela jídlo...
"asi-asi už budu muset, měj se" prudce jsem vstala odnesla tác a ani se neohlédla,
nevím co by se stalo kdybych tam zůstala, vyběhla jsem ven...sedla si na zábradlí,
rozbrečela jsem se...nebyl k tomu vůbec důvod ale já chtěla brečet, slzy se řinuly samy od sebe...
už to nevydržím, já se láskou asi zblázním, chci být daleko a zároveň blízko mojí víly,
chci ji objímat a zároveň mám chuť od ní zmizet co nejdál.
Utřela jsem slzy a vydala se domů, za chvíli jsem tam byla
"už se vám vrátil příživník" zakřičela jsem na prahu a vydala se do pokoje,t am už byl klid,
tyhle stěny mě izolovaly od všeho tam venku...
moje tělo se rozpláclo na postel a ruce mi zastrčily sluchátka do uší,takhle jsem ležela asi hodinu...
pak ke mě dolehly nějaké zvuky z dola, nezněly zrovna přívětivě,
sluchátka mi vypadly z uší když jsem se napřímila, začala jsem se opatrně přibližovat ke dveřím,
zřetelně jsem slyšela sestřina manžela jak křičí...
"já už na tohle nemám, děcka řvou a po domě lítá ta tvoje sestřička,buď vypadne ona nebo já,
tak si uvědom na kom ti sakra záleží" řval jak smyslů zbavený, třesk, rozbilo se nějaké nádobí,sestra plakala
"co bulíš utěš si děcka než ohluchnu" zaslechla jsem
a pak už jen kroky po schodech mířící k mému pokoji, rychle jsem doklopýtala k posteli...
a sotva dosednu otevřou se dveře, Uindo(sestřin muž) rozrazil dveře,
střetl se s mým vystrašeným pohledem "jestli chceš být něco platná tak vypadni" prudce za sebou zavřel
a dupajíc jak slon seběhl ze schodů a třískl za sebou domovními dveřmi...
opatrně jsem sešla dolů...ségra zrovna zametala střepy z talíře, hrozně plakala,
dřepla jsem si k ní objala ji a pohladila po vlasech
"promiň Haruko, on se zase vzpamatuje" zašeptala omluvně
přikývla jsem "já vím, zase byl nacucanej" zvedla jsem se...
zašla do komory pro stan, dokud se Uindo neuklidní budu nocovat v lese...
v pokoji jsem si zbalila všechny školní věci,notebook,mobil a trochu oblečení ,tajně jsem vyběhla z domu.
Už byla tma......
........
.....
když jsem dorazila do jídelny už tam seděla podívala jsem se poní a hned se odvratila...snad si toho nevšimla...
přichází kní Yori..
o něčem se baví...pak na mě Yori zamáváť si knim jdu přisednout..ona sebou trhne a hodně rychle odejde..
nechapu co se stalo..přisedla jsem si k Yorimu a zeptala se ho
" co se stalo??"
" nevím zeptal jsem se jí jestli jí nebude vadit když si knám přisedneš a ona sebou trhla naházela do sebe jídlo a odešla.."
***vůbec ty holky nechápu jsou do sebe zamilované ale nedokáží to jedna druhé říct...budu jim muset nejak nenapadně pomoct...****
"asi šla ven nechceš jít za ní...se mnou...a pozvat ji na zmrzlinu??"
"tak jo jestli tam bude a když nebude pujdem spolu?"
"tak jo..."
...venku nebyla tak jsme na zmrlinu šli spolu...
'jdu s Yorim na zmrzlinu přidu večer' to jsem napsala mamně aby neměla strach
....."jsem doma"....přišla jse domu o dvě hodiny později
"haloooooo"..nikdo tu není...na ledničce je vzkaz:'šla jsem do kina vačeři máš v ledničce vrátím se někdy v noci....máma♥ '
ohřala jsem si večeři a odešla do pokoje pustila jsem si muziku na plný pecky a usnula....
zdálo se mi že jí...líbám...
vzbudila jsem se a zase mi hořely tvaře běžela jsem do koupelny ale čekal mě šok někdo překop nám potrubí s vodou...
"do pr***e" zaklela jsem...nasnidala jsem se a vyrazila do školy
cestou zase potkávám Yoriho....povídame si o autech...
do třídy vešli jsme spolu vidím velkou skupinu kluků..vidím jak slintají při pohladu na Haruko...jsou nechutní...
říkám si: dělej něco nebo ji ti vemou
o třetí hodině se ke mě Yori naklonil a pošeptal mi "vím že seš zamilovaná tak jí to ukaž přece nic stratit nemůžeš.."
podívala jsem se na něj on se jen usmál já usmála se též...
hodiny utekly rychle..když jsem šla na oběd něčeho jsem si všimla na poslední lavici....byl to Harukin blok
neotvírala jem ho jen vzala sebou po případ že jí potkám cestou...
uviděla jsem ji jak se táhne pomalu na oběd kousek za mnou šel 'ten idiot¨
bylo mi to jedno teď to praskne, teď je ta chvíe kdy má láska kní projeví se ...naplno...
"počkej něco sis zapoměla.." zakřičela jsem na ni i když jsem od ní byla jen pár kroků..podávajíc jí její blok plný náčrtků
usmála se já došla kní...naklonila jsem se a dlouze jí políbila...'idiotovi'vypadly z rukou věcia huuba zustala mu viset...
***asi se nasral že ji mit nebude..****
ona dala mi ruce kolem krku a libali jsme se spolu dal ja ji objala pas a nepouštěla byla má jen má.....
.....
........
...další den ve škole...
Přišla jsem už v sedm a svou hygienu vyplnila na záchodě.
Nemůžu sestře dělat problémy.
Ten notorik na jehož výplatě jsou závislí se vrátil až po půlnoci.
Probudil mě ten jeho šílený zpěv.
Teď už ale snad dá pokoj...
Sedím ve třídě a pozoruju dveře, čekám až se v nich objeví, moje tajná láska...
Zatím jen samí slintající buldoci,t otiž kluci kteří vrhají zamilované pohledy mým směrem.
Ono to v podstatě vypadá stejně.
Teď přichází vyjímka Yori, je to sice kluk, ale není do mě zamilovaný, společně s ním i můj idol, Sora...
vím že se dlouho neudržím a tak odvracím pohled.
Mám plán, musí vyjít jinak jsem v háji...zvoní...vchází učitelka...vysvětluje nám učivo...nevnímám...
Zase zvoní, je přestávka, já pořád nevnímám....Takhle to šlo celou výuku, ať už byla hodina čehokoliv,
já nevnímám.....
Konečně je oběd....
vstala jsem a vydala se pomalým krokem do jídelny,všichni už tam dávno jsou,všichni?
Náhle ke mě dolehl hlas"počkej něco sis zapomněla" její hlas, otočila jsem se, podávala mi bloček snáčrtky..
vykouzlila jsem úsměv...ona taky...náhle se naklonila a......naše rty se potkaly...
po čtvrt minutce se ode mě odlepila, koutkem oka jsem zahlédla jak 'ten idiot' jde kousek za ní,
už mi to bylo jedno, ona mě políbila...moje víla mě miluje, moje ruce se samy od sebe začaly pohybovat,
dala jsem jí je kolem krku a dlouze políbila, slyšela jsem jak "tomu idiotovi"vypadly věci z ruky a zalapal po dechu, já svou Soru ale nepouštěla.....svou Soru....to zní tak krásně...líbaly jsme sedál...

první díl této povídky je u koce psala jsem to spolu s Iharo a také jsem jí tu povídku věnovala..mám tě ráda....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iharo Senshi Kokoro Iharo Senshi Kokoro | 18. června 2011 v 18:15 | Reagovat

díkes

2 Hádej kdo? :D to neuhodneš ...^^ Hádej kdo? :D to neuhodneš ...^^ | 26. června 2011 v 19:59 | Reagovat

Ten příběh by byl dokonalej .. kdyby ses naučila psát tečky a velký písmena na začátku vět :D ty chyby mi nevaděj protože já mám v příbězích občas horší :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama