Život je boj, když chci utéct z reality napíšu povídku,

když se do ní vrátím utíkám znovu,

ale ještě jsem nepřišla na to zda-li to má cenu...

ZAKÁZANÁ LÁSKA I

17. června 2011 v 18:08 | Neko-Kochmira |  POVÍDKY
UPOZORNĚNÍ:
JEDNÁ SE O POVÍDKU V NÍŽ SE VYSKITUJE SHOUNEN-AI PAKUD SE VÁM TO NELÍBÍ TAK DOPORUČUJI TUTO POVÍDKU NEČÍST
Vaše...Neko-Kochmira

blesk....a další...ááááááááááááááááááá další
"co blbneš....lekl jsem se že se ti něco stalo..."
"áááááááá".......
....
....
jmenuji se Yuki je mi sedmnáct a miluji bouřky....můj kamarád Nao (19) se o mě trochu bojí, bude to asi tím že jsem tak trochu blázen...
....
....
"prosím tě zales spátky nechci aby se ti něco stalo....prosím" prosil mě tak moc až jsem se vrátil domů
"děkuji" řekl a podíval se na mě svýma smutnýma nádhernýma kaštanově hnědýma očima
....
....
ano musím se přiznat jsem na kluky...a co je na tom...nevidím moc velký rozdíl mezi tím chodit s holkou nebo klukem....
....
....
"proč se o mě tolik bojíš"
"ani nevím...možná je to tím že tě mám rád..." zrudl až zaušima když to řekl
měl jsem radost že to řekl, tak jsem se odhodlal, stoupl jsem si na špičky a dlouze jsem ho políbil
a v ten moment kdy se naše rty spojily udeřil další blesk byla to skvostná atmosvéra...
nadechl se a chtěl pokračovat, ale já ho zastavil...
"teď ještě nemůžeme ani spolu nechodíme a já nechci předbíhat a potom litovat..."
"chápu" řekl a usmál se objal mě, já jeho a takhle jsme stáli ještě dlouho
přišel táta, rosvítil světlo, když mu došlo že s tojíme (my dva kluci) a obíméme se zařval na nás "co to tu děláte...!!"
"ni...nic" odstrčil jsem odsebe Naa co nejdál a tvářil jsem se že o tom co se tu dělo vůbec nic nevím
" už musím jít...promiňte"
"to bych ti taky radil"
Nao mi zamával a odešel
....
....
ano správně jste jistě pochopili můj otec neví že jsem na kluky
....
....
"co to mělo znamenat" zařval až se okna třásla
"nic jen jsem utěšoval kamaráda má problémy..."
"ach ták...,ale vypadalo to jinak řekl ironickým hlasem
"tati prosím....nic opravdu nic to nebyl přísahám..."
" máš domácí vězení..a nechci už slyšet žádné další výmluvy...!!"
"ale..."
"ticho..taď di do svého pokoje.."
....
....
bydlím pouze s otcem nemám sourozence a máma mi před čtyřmi lety zemřela,kdyby tu byla zastala by se mě vždycky mi rozuměla měl jsem ji tolik rád.....
....
....
je půlnoc a já se potichu s krosnou na zádech spouštím na laně ze svého pokoje...sice nevím kam půjdu ale sním rozhodně nezustanu
" ahoj co tady děláš..."
"utekl jsem z domu..."
"cože...to si..."
"ne nedělám...můžu být u tebe než seženu nějaký bydlení..."
" jasně, poď dál..."
"promiň, nemám žádný spacák ani madraci navíc a jen tak tě na zemi spát nenechám,
takže budeme sdílet jednu postel..nevadí ti to..?"
celý zrudnul..jen jsem se usmál "ne nevadí...proč tu máte takové chladno...když je léto??"
KONEC PRVNÍ ČÁSTI DOFÁM ŽE SE BUDE LÍBIT
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama